Podle odborníků jsou násilnické sklony mladých Čechů stále znepokojivějším jevem spojeným s jejich radikalizací.
Jeden z nedávných příkladů zkoumaných soudem hovoří za vše. Jde o případ mladého muže z Moravy, který loni založil hnutí usilující o potlačení práv a svobod lidí. Opakovaně zveřejňoval příspěvky s nacistickými symboly, obhajoval terorismus a vyzýval k nenávisti a násilí vůči různým menšinám. Zakoupil také chemikálie na výrobu výbušnin a pomocí 3D tiskárny vyrobil dvě krátké střelné zbraně. Ačkoli nebyly bez dalších úprav střelbyschopné, byl přesto obviněn z nezákonného držení zbraní a vyhrožování jejich použitím. Následně ho olomoucký krajský soud koncem minulého týdne odsoudil k 16 měsícům odnětí svobody.
Že je radikalizace mladých lidí a jejich fascinace násilím novým trendem, popisuje nyní i Ministerstvo vnitra v nové zprávě o extremismu.
Podle odborníka na extremismus, politologa Iana Harvatha, jde o relativně nový trend. Dodává, že mladí lidé jsou obecně radikalizovanější než starší, ale v konečném důsledku jich není většina. „Zatímco obecně krajně pravicové nebo levicové strany podporuje v průměru asi 5 až 10 procent populace, mezi mladými lidmi do 25 let je to asi 15 procent,“ upřesňuje s tím, že tento trend se týká hlavně chlapců. Radikalizace mladých lidí však podle Harvatha není problémem pouze v České republice, lze ji pozorovat i v dalších evropských a amerických zemích.
K radikalizaci mladých lidí dochází především v online prostředí, a to hlavně ve skupinách nebo uzavřených chatovacích místnostech. Ze zprávy Ministerstva vnitra vyplývá, že mladiství a nezletilí nacházejí cestu k radikalizovaným komunitám prostřednictvím online her, sociálních sítí nebo komunit. „Velmi často v těchto případech neexistuje žádná vazba na konkrétní ideologii, žádné dlouhodobé pouto, a naopak velmi zřetelná fascinace násilím,“ uvádí se v dokumentu.
Psychoterapeutka Adéla Klingelová, která se specializuje na násilí, hněv a duševní zdraví mužů, popisuje, že jedním z důvodů, proč se mladí lidé častěji přiklánějí k radikálním myšlenkám, je určitá míra tolerance k násilí. „Koneckonců je přítomno téměř všude. V televizi běží kriminální seriály, nejoblíbenější podcasty jsou o skutečných zločinech a v Česku se stále poměrně živě diskutuje o fyzických trestech, někteří prosazují ‚výchovné facky‘ – ale pořád je to násilí,“ popisuje.
Podle Klingelové násilí proniká do podvědomí dětí. A protože se učí reagovat na různé podněty především napodobováním a pozorováním, mohou se někteří dospívající při řešení obtížných situací uchýlit ke známému řešení – agresi. „Vidíme, že děti nebo dospívající ze sociálně znevýhodněných rodin, kde se opět může vyskytovat násilí, jsou náchylnější k radikalizaci. Takže stažení se do online komunit se pro ně stává jakýmsi útočištěm,“ říká.
Dodává však, že podobné tendence se objevují i u dětí, které vyrůstají ve velmi odlišném prostředí: „V tomto případě hovoříme o rodinách, které jsou velmi zvýhodněné, ale orientované na úspěch. Společným jmenovatelem je vždy emocionální stabilita rodiny jako celku. Záleží tedy především na tom, kolik času s dětmi trávíme, jak a o čem s nimi mluvíme. Zkrátka lidské pouto a pocit bezpečí.“Sklon k radikalismu podle odborníka souvisí také s touhou „zapadnout“, která je pro lidi v období dospívání klíčová. Obecně zdůrazňuje, že v tomto ohledu je klíčová uvolněná rodinná atmosféra a důvěra mezi dětmi a rodiči.
Psycholog se stejně jako ministerstvo vnitra domnívá, že k radikalizaci dochází nejčastěji prostřednictvím sociálních médií. Důvodem jsou podle ní často algoritmy, které jsou v tomto ohledu zaměřeny spíše na chlapce, kteří zpočátku ani nemusí projevovat zájem o extremistické myšlenky. „Stačí si založit profil na TikToku a párkrát si pustit například něco o autech nebo se o tom bavit s kamarády. To chlapce nakopne k tomu, aby začali sledovat například videa Andrewa Tatea, který má obrovské množství odběratelů ve věku 13 až 25 let,“ říká.
A zatímco většina společnosti si pod pojmem radikalizace představuje především vyholené muže s tetováním spojené s extremistickými hnutími, Klingelová a Harvath upozorňují, že další radikalizovanou komunitou je právě manosféra. Oba se shodují, že její růst souvisí s nedostatkem vzorů a také s konfliktem mezi moderní a tradiční společností.
„Dnešním chlapcům velmi chybí nějaký vzor, který by jim vysvětlil, co je to mužnost. Moderní společnost se domnívá, že skutečný muž je ten, kdo se aktivně podílí na výchově dětí, pomáhá atd. To ale vidíme spíše ve velkých městech, zatímco jinde se často vypráví, že muž má být silný, bohatý a mít hodně žen,“ říká Klingelová a dodává, že takové vnímání hlásají i někteří zradikalizovaní influenceři, kteří pak mladým lidem nahrazují skutečné vzory.
Odbornice také upozorňuje, že rodiče si často radikalizaci mladých lidí na internetu neuvědomují, protože se v tomto prostředí tolik neorientují. Zároveň hovoří o komunikační krizi v rodinách a o neúspěšném přístupu k tomuto tématu. „Děti ve věku 13-14 let vidí svět černobíle. Je tedy riskantní říkat: ‚Podívej, Andrew Tate nebo Philippe Turek jsou idioti a nebudeš se na ně dívat,'“ varuje a dodává, že místo toho je lepší uznat, že rodič se v online světě a této komunitě dobře neorientuje, a požádat dítě, aby vysvětlilo, co ho na dotyčném člověku zajímá. „Pak bude prostor pro diskusi. Můžeme s dítětem například mluvit o tom, že v naší rodině existují i jiné hodnoty než mít silné auto, rychle vydělávat nebo názor, že ženy jsou k ničemu. V tomto smyslu je velmi důležitá rodinná komunikace, sdílení zkušeností a otevřená diskuse,“ vysvětluje.
Spolu se zprávou o extremismu představilo ministerstvo vnitra akční plán, ve kterém se snaží popsat, jakými strategiemi by chtělo zmírnit možné hrozby. V případě radikalizace navrhuje například podporu preventivních aktivit ve školách a vzdělávacích institucích. Další strategií je metodická pomoc školám a pedagogům v oblasti lidských práv a předsudků, stejně jako podpora již zahájených probačních a resocializačních programů.
